06.02.2011 00:00
V pátek, 28.1.2011 večer jsem dala sušit na topení Ganíkův obleček do zimy - zítra jedeme na koukačku na NordCup "Sněžník" - coursing k Děčínu. Náš mrňous má za sebou první trénink, tak aby se inspiroval (a my taky)...
Vyrazili jsme na procházku - vyjímečně po večerních Litoměřicích (normálně se venčíme v Terezíně). Hodiny na věžích zrovna odbíjeli šestou - tak jsem si řekla, že se projdeme ještě kousíček, a pak to stočíme zpátky, vyzvednout si páníčka Láďu z práce. Zídky vedoucí podél chodníků se těší Ganíkově oblibě, samozřejmě tomu teď nebylo jinak - jenže tahle zídka vedla podél cesty z kopce, tudíž se postupně zvyšovala. Když už byl Gan poměrně vysoko (v úrovni mých ramen), napadlo mě, že bych ho měla radši sundat - aby se mu něco nestalo.... V momentě, kdy už jsem ho měla skoro v náručí, se zničehonic odrazil od zídky, přeskočil mi přes rameno, a ......
Ganík leží na zádech na zemi, nemůže vstát a bez přestání srdceryvně naříká. Já jsem samozřejmě v šoku, bojim se že si snad zlomil páteř, a až po několikátém prozkoumání si všimnu jeho přední packy, která se nachází v podivné poloze - asi zlomená. V duchu si přeju, ať je to jenom ta nožka....vytahuju mobil - volám Láďovi, mezitím se blíží auto jedoucí po cestě, uprostřed které Ganík leží a já klečím nad ním... tak odhazuju vodítko, rukavice, kabelku na kraj cesty, popadám Ganíka do náruče a vleču ho taky na kraj - Láďa mi zvedá telefon, já mu zmateně vysvětluju, že má Ganíček asi zlomenou nohu. Láďa volá mému strejdovi (náš veterinář je jeho tchán), ten to vyřizuje dál, nakonec je pan doktor ještě v ordinaci, takže máme dorazit k němu. Auto máme u Ládi před obchodem, takže mě čeká cca 600m s nespolupracujícím 11,5 kg psíkem v náručí - cestou ho utěšuju, od poloviny cesty necítím ruce (dneska si říkám, jaké je štěstí mít poměrně lehkýho psa).... Na veterině dostal jen dlahu a něco proti bolesti - je to zlomené nad zápěstím, takže žádná sádra, ale operace... Po sobotním telefonátu na kliniku nás objednali na pondělí 31.1.2011.
Na klinice nás čekala poměrně dobrá zpráva - jedná se o tu "lepší" variantu tohodle druhu zlomenin. Nakonec vyfasoval Ganík destičku a čtyři šroubky, na krček límeček a v úterý jsem si ho přivezli domů...
Momentálně máme před sebou asi dost "zábavy" - dokud bude mít Ganík límec, nemůže být sám, takže je střídavě doma a u babičky s dědou (mých). Až bude moci být zase sám doma, sežerou nás sousedi (je trošku nesamostatný...), za tři měsíce kontrolní rentgen - možná vyndání destičky a šroubů... A opět límeček, střídavá péče...
Do toho mu samozřejmě neustále vysvětlujeme, že nemá hopkat, běhat, že na gauč smí jen s námi, z gauče že ho musí někdo sundat, to samé platí s postelí a se schody...Nelehký úkol - s vipetem..
